Jakou metodou měřit kvalitu architektonické tvorby? Jakým objektivem zaostřit na práci konkrétního studia? Rozhoduje o kvalitě ateliéru délka jeho existence v letech, počet spokojených zaměstnanců, výše obratu, počet publikací, úspěch v domácích i zahraničních soutěžích či zisk profesních ocenění? Anebo je důležitější poctivost, s jakou architekt přistupuje k tvorbě, jeho (ne)ochota akceptovat kompromisy, šíře témat, kterými se zabývá a o jejichž atraktivitě pro širokou veřejnost lze do značné míry pochybovat? Je těžší uspět v těžké konkurenci v Praze či v Brně, nebo v lokálních centrech, kde studiu konkuruje spíše myšlenková zabedněnost a lokální neochota vybočit ze stereotypu?

ARCHITECT+ opět po roce vybral sto domácích architektonických ateliérů, jejichž práce stojí za zvláštní pozornost. Navíc deset nejlepších mladých ateliérů pro rok 2020 a nechybí ani další zajímavá témata: reedice nábytku z ikonické Casa Malaparte, rozhovor s Lucií Koldovou či procházka Spirálou mlčení nad moravským Kobylí a další pravidelné rubriky. ARCHITECT+ 22 aktuálně ve vybraných knihkupectvích nebo zde.


Koupit předplatné