Charlotte Perriand – první dáma francouzského designu


V pařížské nadaci Louis Vuitton nedávno skončila rozsáhlá výstava, která sugestivně přibližovala život a dílo první dámy francouzského designu Charlotte Perriand. V expozicích zmuchlané stavby od Franka Gehryho byl zhmotněn svět přední francouzské designérky a architektky, a to v sofistikovaně koncipované expozici představující nejenom její individuální návrhy nábytku, ale především kompletní zrekonstruované interiéry některých nejdůležitějších projektů, které tato inovátorka a ortodoxní modernistka během své kariéry vytvořila.

Výstava s podtitulem Inventing a New World připomíná 20 let od úmrtí Perriand v roce 1999, kdy jí bylo 96 let. Je to vůbec poprvé, kdy jsou všechny sály nadace Louis Vuitton věnovány jednomu umělci. A není se čemu divit. Značka Louis Vuitton věnuje pozornost Charlotte Perriand již nějakou dobu. Před lety představila kolekci oděvů inspirovaných jejími návrhy nábytku. V rámci přehlídky Design Miami v roce 2013 pak pro změnu značka představila projekt dřevěné plážové chaty La Maison au Bord de l‘Eau, kterou Perriand navrhla ve třicátých letech. Nikdy ho však nerealizovala. A právě i tato perfektní kopie našla v aktuální výstavě své místo.

Charlotte Perriand nejdříve studovala nábytkovou tvorbu v Paříži pod vedením designéra a interiérového dekoratéra Henriho Rapina. Dva roky po absolvování školy navrhla svůj první interiér pod názvem Bar pod střechou, který nakonec vystavila na prestižní dekoratérské výstavě Salon d‘Automne. Hliník, kov a sklo definovaly ultramoderní styl a Perriand se svým debutem připojila k vlně progresivních modernistických designérů, definitivně se rozcházejících se starým životním stylem. Tak to však nevnímal slavný architekt Le Corbusier, u kterého v roce 1927 Perriand požádala o práci. Mistr jí odmítl se slovy, že v jeho ateliéru se nevyšívají polštáře. A neuplynulo dlouho a Le Corbusier si uvědomil, že se mýlil. Po zhlédnutí její zmíněné inovativní expozice jí nakonec nabídne práci. Společně s ním a jeho bratrancem Pierrem Jeanneretem budou spolupracovat až do roku 1937.

Tým stojí za některými z nejikoničtějších kusů modernistického nábytku, ve kterých trojice naplnila Corbusierovu filozofii o domě jako stroji. Tyto stroje na sezení z ocelových trubek nechají vzniknout legendární řadě LC, kterou dodnes vyrábí v licencované re-edici značka Cassina. Zároveň se Perriand podílela ve stejné době na návrzích unikátního nábytku pro Corbusierovy projekty, především Maison Suisse, koleje švýcarských studentů v pařížském univerzitním městečku a další.

Na konci třicátých let se senzibilita designu proměňuje. Radikální technický a okleštěný modernismus střídá měkký organický styl křivek a přírodních materiálů. Perriand tento princip zhmotní v celé řadě mohutných a pro její rukopis velmi charakteristických oble tvarovaných děl. Přírodní dřevo, organické sochařství i rustikální estetika ovlivňují její design.

V roce 1940 designérka cestuje do Japonska jako oficiální poradce pro průmyslový design ministerstva průmyslu a obchodu. V Asii přečká válku a ovlivní celou generaci japonských designérů, především Sori Yanagiho. Na oplátku se nechává inspirovat japonskou kulturou a řemeslem, které její tvorbu opět obohatí. Zpět do Francie cestuje přes Vietnam. Po válce se stane absolutním lídrem francouzského designu, nadále spolupracuje s Le Corbusierem a věnuje se celému spektru zakázek od komerčních interiérů, přes solitérní nábytek, až po velké architektonické celky. Například spolupracuje se společností Air France, pro kterou navrhuje kanceláře a reprezentativní pobočky. Také nadále udržuje vztahy s Japonskem. Není se čemu divit, že je to právě ona, která navrhuje interiéry rezidence japonského velvyslance v Paříži nebo čajový domek v zahradě komplexu UNESCO v Paříži.

Mezi lety 1967 až 1982 pracuje na gigantickém lyžařském komplexu Le Arcs v Savojských Alpách. Perriand navrhla několik terasovitých obytných budov, které se i přes své relativně velké měřítko elegantně začleňují do zvlněného horského terénu. Používala především dřevo a v japonsky prostých interiérech navrhla jednoduchý nábytek i průmyslově vyráběné koupelnové a kuchyňské moduly. Její projekt byl definován demokratickým přístupem a popularizováním lyžařského sportu pro širokou veřejnost, která si podobné aktivity do té doby nemohla běžně dovolit.

Hlavní objekt horského komplexu je Arc 1600 (Résidence La Cascade), který vznikl v letech 1968 – 1969 ve spolupráci s architektem Guyem Rey-Milletem. Je zapasován do příkrého svahu tak, že z mnoha úhlů pohledu se zcela ztrácí ve prospěch okolní krajiny. Její nápadně nakosené fasády vytvářejí organickou architekturu, která respektuje horskou krajinu.

Je to nekompromisně moderní horská architektura, která i přesto cituje tradiční lokální stavitelství a jeho techniky. Dodnes resort stále žije svou autorkou a interiéry několika pokojů i společných prostor jsou stále zachovány v duchu původních myšlenek. Stejnou senzibilitu bychom našli i v autorčině vlastní chatě, kterou si postavila nedaleko v Méribel. Tradiční horskou architekturu propojuje s modernistickou zkratkou a japonskou přirozeností.

Výstava v nadaci Louis Vuitton vše dokumentuje na pozadí celkové umělecké scény dvacátého století. Kurátor výstavy Sébastien Cherruet shromáždil neuvěřitelné množství unikátních děl a artefaktů, které jsou mimo jiné doplněny desítkami originálních obrazů od přátel Charlotte Perriand, například výtvarníků Fernanda Legera nebo Pabla Picassa. Výstava je tak ultimátní exkurzí do světa francouzského modernismu a příležitostí poznat tvorbu jedné z nejvýznamnějších designérek historie.

Text: Adam Štěch

Napsat komentář

three × two =


Koupit předplatné