Dva domy belgické moderny


Důležitý belgický architekt zůstává v mezinárodním kontextu stále neznámým. Navštívili jsme tedy dva domy, ve kterých Renaat Braem definoval některé důležité tendence padesátých a šedesátých let.  

V poslední době byla belgická poválečná moderna znovuobjevena pro odbornou veřejnost. Lídři belgické architektonické scény padesátých a šedesátých let, včetně Willyho van der Meerena, Jacquese Dupuise, Luciena Engelsa, Juliaana Lampense a Renaata Braema, navázali ve své tvorbě na odkaz funkcionalismu, který ale často transformovali do vysoce osobitých a originálních výsledků. Přísná funkčnost a sociální utopie modernistického hnutí byla v jejich tvorbě často obohacena o překvapivě expresivní, sochařské, a dokonce dekorativní formy. Zatímco se architekt Jacques Dupuis vyjadřoval jako mistr propojující modernismus, eklektismus a expresivní dynamiku a Juliaan Lampens jako architekt a sochař zároveň, Renaat Braem z Antverp balancoval ve své práci mezi přísným pravoúhlým funkcionalismem a organickou expresí jeho pozdější práce, do které patří i jeho značně expresivní rodinný dům Alsteens.

Renaat Braem (1910 – 2001), který v roce 1935 vystudoval architekturu na Královské akademii výtvarných umění v Antverpách, patří k nejvýznamnějším osobnostem belgické architektury 20. století. Za svůj konstruktivismem inspirovaný utopický design pro lineární město mezi Antverpami a městem Liege obdržel prestižní cenu Godecharle a tentýž rok odešel do zahraničí. Mezi lety 1936 a 1937 působil ve studiu Le Corbusiera v Paříži, kde zkoumal cit francouzského mistra pro prostor a formu. Zatímco jeho první realizace před druhou světovou válkou jsou stále zakořeněny v bauhausovském formálním jazyce, jeho tvorba 50. let začíná pomalu získávat měkčí formy nových organických přístupů. Během této doby se zabýval především sociálním rozměrem architektury. Byl to zapřisáhlý komunista a během padesátých a šedesátých let spojil svůj zájem o výrazné architektonické formy se svou společenskou odpovědností a to především v sérii sídlišť, včetně Kielu (1951 – 1958) a čtvrti Arena-wijk (1960 – 1965), a to jak v Antverpách, tak i v dalších velkých městech včetně Leuvenu, Bruselu a Boomu.

Mezitím také vystavěl mnoho soukromých domů. V jejich podobách můžeme pozorovat neustále se měnící styl architekta, který vždy vyvažuje geometrii a neformální volný styl. Jeho první projekty modernistické strohosti nahradila poetická organičnost jeho pozdějších realizací, včetně domů Van Humbeeck (1966 – 1970) v Buggenhoutu nebo vily Alsteens (1966 – 1969) v Overijse, nedaleko Bruselu. Braemovy domy nebyly přísnými stroji na bydlení, tak jak je definoval jeho učitel Le Cobusier, ale komplexními organismy, které často přirozeně vyrůstaly ze svého okolí. Jeho vlastní dům a studio v Antverpách, které bylo v roce 2006 přeměněno na muzeum, je ale jiným příkladem. Dům byl postaven v roce 1958 na konci fronty řadových rodinných domů. Je to obdélníková krabice z cihel, skla a oceli a spíše připomíná dílo kalifornských modernistů té doby než sochařské formy Braemovy pozdější práce.

Dům Alsteens patří k Braemovým nejvýraznějším organickým pracím, i přesto zůstal dlouho dobu zapomenutý. To se ale nedá říci o jednom z jeho nejznámějších projektů, výstavním pavilonu Middelheim, dokončeném v roce 1971 ve stejnojmenném sochařském parku na okraji Antverp. Tato veřejná stavba vznikla ve stejné době jako vila Alsteens a v mnohém jsou si oba projekty podobné. Výrazný sochařsky pojatý dům stojí téměř uprostřed lesa v romantickém sousedství velkých rodinných vil, roztroušených v poklidné zástavbě vesnice Overijse, nacházející se asi třicet minut jízdy vlakem z Bruselu. Oblast je tradičně obývána diplomaty a cizinci, kteří pracují v hlavním městě. Braem navrhl dům pro významného belgického karikaturistu Gerarda Alsteense, známého pod pseudonymem GAL, se kterým sdílel mimo jiné oblibu komunistické ideologie. Sám klient však v domě nakonec nikdy nežil a po jeho dokončení dal Gerard a jeho žena přednost kosmopolitnímu prostředí Bruselu. I tak ale dům zůstal v rodině a objekt od té doby vlastnilo Gerardovo dvojče Edgard a jeho sestra Denise. Ti ho několik desetiletí až do současnosti pronajímali.

Stavba se skládá ze tří hlavních částí, které tvoří kaskádovitou strukturu z cihel, položených do tvaru výrazně zakřivených stěn a masivní převislé střechy. Uvnitř jsou stejné cihly natřené na bílo tak, že vytváří kompaktní prostor, připomínající přírodní jeskynní útvary. Všechny tři zóny domu jsou od sebe vždy odděleny několika schody. Uprostřed se nachází hlavní vstupní hala s původním vestavěným nábytkem včetně šatny a malé kuchyně. Po několika málo schodech se dostaneme do intimní části s ložnicemi a malými koupelnami. Naopak, na druhou stranu vede organicky zakřivené schodiště, po kterém se dostaneme do nejvelkorysejšího prostoru celé stavby. Braem zde navrhl prostorný obývací pokoj se zaoblenými rohy a obrovským čelním oknem, propojujícím interiér s okolním lesem. Na opačné straně místnosti je pak symbolicky umístěn monumentální skulpturálně tvarovaný cihlový krb.

Po téměř půl století, kdy majitelé svůj dům pronajímali, byl objekt zapsán na seznam belgických historických památek. Především se však opět stane svébytnou součástí rodinného života. Letos ho totiž čeká citlivá rekonstrukce, po které se do něj natrvalo nastěhuje další generace rodiny Alsteens.

Text a fotografie: Adam Štěch

  

Napsat komentář

two − 1 =


Koupit předplatné