4Blok: Rozhovor s Davidem Chmelařem

Pro Davida Chmelaře představuje 4Blok určitý životní milník, jak sám říká, „dárek ke čtyřicátinám“. Pro etablovaného architekta byla tato objemově i investičně největší zakázka příležitostí výrazně se podepsat na tváři hlavního města. 

4Blok jste úspěšně dokončili a zkolaudovali. Na jeho počátku ale stáli jiní architekti. 

Ano, existoval projekt pro stavební povolení, který jsme ale museli předělat, protože neodpovídal regulativům a investor jej nedokázal prosadit.  pětina baráku se musela uříznout kvůli hmotě. Navíc měl velmi nevhodné dispozice. Nicméně museli jsme se držet podmínek ze stavebního povolení – výšky říms, dodržet půdorysnou stopu a koeficient zastavěnosti. Původní návrhy byly přitom šílené – v jednom se třeba objevilo 12 schodišťových sekcí… My jsme navrhli pouze čtyři, od čehož se pak odvinulo i celé členění domu a posléze i název a navazující marketing… 

Dovolili jste si investorovi vzít podlažní plochu? 

Investor s tím byl smířený, protože jinak by to nešlo postavit. Díky našemu řešení se myslím i výrazně zlepšily estetické parametry stavby. Za šest let navrhování a realizace se změnilo i okolní prostředí, došlo třeba k rekonstrukci a zatravnění tramvajové trati, což celé prostředí hodně pozvedlo.  

Dům stojí na místě původního brownfieldu. Do jaké míry ovlivňovalo váš návrh industriální dědictví řešeného území? 

Městská část se vůbec snaží celou oblast kultivovat. Zrekonstruovala pěší zónu, upravila veřejný prostor pod zámečkem… Z toho místa pocházejí třeba i lavičky, které jsme použili ve dvoře domu – snažili jsme se totiž co možná nejvíce navázat na městskou strukturu a charakter Vinohrad a už méně lpět na industriálním charakteru původní Tesly. Nicméně vlastní okolí nemělo výrazné kvalitní parametry, z toho tedy vyplynulo rozhodnutí orientovat stavbu do dvora a udělat jej co nejvíc zelený. V původním návrhu byl třeba dvůr celý vydlážděný i s kašnou. Teď je tam mnohem více přírodních prvků. Okol zástavbě odpovídá i design domu – pravoúhlá okna v čitelném rastru, u nás je ten rastr více rozehraný  

Nelákalo vás navázat spíše na to industriální dědictví? 

Nechtěli jsme jej úplně potlačit. Chtěli jsme, aby tam ta kohinoorka i Tesla v náznaku zůstala, a proto byl použit ve značné míře třeba pohledový beton ve společných částech na balkonech, na střechách je přiznáno potrubí a na dvorku jsou osazeny gabionové koše, které domu dodávají lehce technicistní vyznění. Rozhodně jsme dům nechtěli ozdobovat. 

Do domu promítáte návaznost na Vinohrady, pracujete s industriální minulostí místa… Co dalšího jste museli vzít v potaz při koncipování projektu? 

Přišlo nám důležité být městotvorní, ale vytvořit i novou strukturu. Přecházíme ze striktní blokové zástavby do volné zástavby Vršovic a 4blok je pro mne takový mezičlánek. Myslím si, že představuje i dobrý vývojový stav. V tom je rozdíl třeba oproti plánované zástavbě Smíchova, já osobně si nemyslím, že čistá bloková zástavba je všelék. Že uvnitř dvora převažují nevýhody nad výhodami. Tím, že jsme to prořezali, zůstává sevřenost, navíc ve 4bloku je dvůr zvednutý nad terén, takže do něj z ulice není vidět. Nikdo tam nechodí, ale můžete mít pocit, že máte svůj dvůr, jenž navíc spojuje to společenstvíAle zároveň máte výhodu volně stojících domů, že ze všech stran tam svítí slunce, fouká vítr, zapadá slunce… V sousedství jsou velké domy, velké struktury, proto jsme se rozhodli na ně méřítkově navázat, nebát se být macek“. V sousedství jsou bytovky z padesátých let, nedaleko je krásný Gočár, krásná radnice… Takže výtvarně nás pak naopak vedla snaha o soudobou estetiku. 

Dům má výrazné barevné řešení. 

Ano, cílem bylo navázat na zelenou oázu uvnitř, dát impuls všem okolo, aby i když do dvora nevidívnímali nový blok co nejvíc „zeleně“.  

Mluvili jsme o pohledovém betonuměli jste, pokud jde o materiálové řešení, volnou ruku? Přece jen, pokud jde o tak velký projekt, šetří se každá koruna…  

Musím říct, žtento investor vůbec neuvažuje tak, jak jsme zvyklí, že se šetří úplně na všem. Naopak, uvědomuje si, že relativně vysoké ceně bytů by měla odpovídat i kvalita použitých materiálů. Nejsou tam žádné náhražkynaopak jsou tam dřevěná okna ve dvou odstínech, aby to doplňovalo barevnou kompozici, s trojsklem, část domu má rekuperaci, dřevěné plovoucí podlahyKonstrukčně je přitom dům ze železobetonu, jenom ustoupená horní dvě patra jsou zděná. 

Mluvil jste o rekuperaci, nicméně jen v části bytů. Proč? 

Protože v traktu směrem ktramvajové trati si řízené větrání vyžádala norma. My musíme vzduch vyměňovat bez toho, abychom nutili obyvatele otevírat okna, protože v okolí je enormní hluková zátěžNavíc toto řešení u nás není ještě úplně běžné a my jsme ho projektovali v době, kdy ještě v této oblasti zdaleka nebyl takový boomJak se pravidla ve městech zpřísňují, za chvíli to bude standardní řešení pro všechny. A už se blížíme k tomu, že budeme všude rekuperovat, což není špatný, protože dle mých zkušeností z menších staveb jsou s tím uživatelé spokojeni. Pak jsou tam i další vychytávky – třeba zachytáváme dešťovou vodu a s ní zavlažujeme dvůr, máme i zelené střechyJsou tam použita izolační trojskla, ale jen na půlce domu, protože jsme zjistili, že strašně rezonujíproti hluku jsou paradoxně lepší dvojskla než trojskla. 

V obytné budově takto velkého měřítka nejde nezeptat se na další aspekty, které projekt přináší svým uživatelům… 

Chtěli jsme, aby je ten dvůr nějak stmeloval, aby na ně měl celý dům pozitivní vliv, pozitivní energii. Otázkou je, jak toho docílit? Navrhli jsme místa pro parkování motocyklů a kol. Je tam myčka psů i kůlny – nejen pro majitele předzahrádek, ale i pro obyvatele penthousů…  Ale nevím, co jim nabídnout dalšího – nějakou společenskou místnost? Ale já myslím, že to musí jít z nich… Něco těm obyvatelům předepisovat je podle mého názoru utopie.  

Nicméně byla alespoň snaha vytvořit živý parter. 

Poslechli jsme názor radnice, která chce zVršovické ulice udělat bulvár. My jsme první, kdo tam dělá obchodní parter. Ani nám, ani investorovi se do toho nechtělo, protože je to kus od NC Eden a mezi zastávkami tramvají, takže to není nijak frekventované místo. Jsme pionýři. Doufám, že na to navážou i další projekty v okolí.  

 4Blok je vaše doposud největší zakázka. Jak byste charakterizoval Davida Chmelaře před a po této zakázce? 

Byla to jednoznačně největší zakázka. Úplně mě to vycuclo, ani jsem neměl čas rozvíjet firmu. Ale vybudovali jsme kus města. Opravili prostor. Udělali svět hezčím. Takže každopádně to z pohledu ateliéru beru jako přínos. Je to další vývojový skok. Ale de facto jsou to pořád ty devítibytovky (jedna z prvních realizací DCH v Polici nad Metují – pozn. red.). Navázali jsme jak výtvarně, tak koncepčně, jen se zvětšilo měřítko.  

Takže myslíte, že poučený čtenář ve 4Bloku pozná Chmelaře? 

Já si myslím, že jo, ale je to spíše intuitivní. Někdo se třeba snaží, aby jeho tvorba měla rukopis, já se tomu spíš bráním. Stejně to ale neumíte vymyslet jinak, protože máte v hlavě třeba nějakou proporci, k níž svoje stavby vztahujete

Napsat komentář