Tipy a triky architektů na snížení teplot ve městech


V posledních letech si zvykáme na nesnesitelná vedra, která už nejsou ve velkých městech extrémním výkyvem počasí, ale stále častěji samozřejmou součástí léta. Přesto však nejsme ani v hlavním městě, ani v ostatních regionálních metropolích na změny klimatu příliš připraveni. Mimořádná zdlouhavost stavebních řízení i délka samotné výstavby pak způsobují, že se dnes kolaudují projekty, které v době svého vzniku s těmito problémy nepočítaly.

Podle Jany Mastíkové, hlavní architektky studia LOXIA, však existuje celá řada opatření, díky kterým lze úmorným vedrům a dalším extrémním rozmarům počasí čelit. Teploty pomohou snížit pergoly nebo stromy, s přívalovými dešti si poradí vsakovací kanály. Konstrukce domů mohou obsahovat ochlazující prvky, které zajišťují energeticky méně náročnou pohodu uvnitř a zároveň omezují i sálání tepla z budov směrem ven. Zásadní pro příjemnější život ve městech ale je, aby investoři s těmito opatřeními začali počítat ve svých budoucích projektech už teď.

Základem je mít menší zelené plochy na více místech

S vysokými teplotami si umí perfektně poradit státy jižní Evropy. „Ve Španělsku jsou například města hustě zastavěna, tím eliminují plochy, kam může slunce pražit. Ostatní prostory jsou chráněny pergolami, či jiným zastřešením, takže je vždy alespoň v části ulice příjemný stín,“popisuje Jana Mastíková, která zde rok studovala. „Mimo to se Španělé, ale také Italové, snaží vysazovat stromy všude, kde je to ještě možné. Stromy nejen poskytují stín, ale mimo to také díky odparu vody přirozeně své okolí ochlazují,“dodává architektka.

V očích architektky je lepší i menší počet kvalitních zelených náměstíček a parků než přehršel ploch, které nejsou dobře spravovány. Menší parčíky nabízí místo pro relaxaci blízko domova, kam se snadněji umístí fontány či jiné vodní prvky. Tato místa jsou zároveň v centru dění. „Představte si třeba Vinohrady, máte vše na jednom místě – náměstí, kde si dáte kávu, probíhají zde trhy a pak si do parku můžete jít zaběhat,“ vyjmenovává klady mladá architektka.

Stromy navíc pomáhají i v bezpečnosti provozu na městských komunikacích, kdy stromořadí oddělují chodníky a cyklostezky od frekventovaných ulic. Přestože stromy působí také jako přirozené filtry ovzduší, příliš hustá výsadba může paradoxně přinášet přesně opačný efekt. V případě že je v hustě zarostlé ulici frekventovaná doprava, může zde dojít k větší koncentraci škodlivých látek. Ty se hromadí pod korunami stromů a mohou mít špatný vliv na naše zdraví. Samy stromy nás tak ve městech zcela jistě nespasí. Podle Jany Mastíkové je důležitá správná volba druhů dřevin, při které se přihlíží na hustotu korun i na to, zda jsou přívětivé k okolí.

Potřebné materiály a technologie se mohou nainstalovat dodatečně

Populární jsou také zelené střechy, které zadržují dešťovou vodu i sluneční záření. Přispívají nejen k vlastní termoizolaci a zadržování vody, ale také pomáhají proti přehřívání širšího okolí. Nicméně tento prvek se snadněji zakomponuje do novostaveb než sekundárně do staveb již stojících. Pokud střecha neumožní přímo traviny, postačí použití bílého kačírku (přírodního drobného kameniva), který také pohltí a zadrží velké množství vody, a navíc odráží světlo a tím i teplo. Nemusíme se držet pouze v horizontální rovině, řešením jsou svislé zelené stěny, které jdou zároveň nainstalovat do již stojících budov.

Rostoucí i již postavené budovy mohou ovlivnit teplo v nich a v okolí použitým materiálem, hlavně barvou svých fasád. „Je to jednoduché, čím světlejší a odrazivější, tím lepší,“vysvětluje hlavní architektka studia LOXIA a dodává „světlé barvy nezachrání vše, záleží taktéž na struktuře a na stavu materiálu. Ve městech nejčastěji dochází k pokrytí fasád jemným prachem. Kvůli tomu není efekt tak účinný.“

Podobný problém může nastat také u skleněných ploch, jak u fasád, tak u výtahů. Skleněné kabiny se kvůli žáru mohou přeměnit na rozžhavené skleníky či odrazem slunečního světla mohou oteplovat další plochy. Tento nešvarům lze předejít konstrukčním řešením, kdy se na skleněnou plochu přidává vrstva kovu či oxidy kovu. Vzájemnou kombinací vznikají různé kombinace pro každou různě orientovanou stranu budovy a zůstává zachovaný vizuální komfort. „Případně si můžeme pomoci i strojním dochlazováním, které je již běžnou součástí projektů. Stejně tak jako klimatizace, na kterou si zvykáme, stejně tak, jako jsme si zvykli v zimě topit. Je to trend a může se stát, že za chvíli nenajdeme dům bez klimatizace,“dodává hlavní architektka.

Problém pomůže řešit i voda

Prahu netrápí pouze tropy, ale také přívalové deště. „Není dobré, když voda po dešti odtéká rovnou do kanalizace. Lepší variantou je, když se voda ztrácí postupně. Toto řešení jsme aplikovali například v projektu Suomi Hloubětín,přibližuje Mastíková. Přebytečná dešťová voda zde odtéká takzvanými vsakovacími kanály do speciálně konstruovaných nádrží, které postupně odvádí vodu do půdy. Tam, kde nelze nainstalovat travnatá varianta, sáhne se po štěrkových drénech. Navíc dešťovka lze využít i pro zálivku „Jenom navazujeme na přírodu, využíváme samospádu. Voda se rozleje, ochladí okolí a obohatí prostředí o vlhkomilné druhy rostlin a zvířat.

Inspirací pro ostatní, jak využít sílu vody, může být český fenomén s kořeny ve středověku – rybníky. Trvalé vodní plochy obecně také pomáhají zvlhčovat a ochlazovat klima. Rybníky potkáte kromě malebných vesniček jižních Čech i na okrajích větších měst, kterých jsou dnes součástí. Rybníky velmi dobře souží jako přírodní koupaliště, jako třeba Velký bolevecký rybník v Plzni, či oázy klidu, jako je rybník v Praze u usedlosti Kajetánka.

Může to trvat i deset let

Podle slov Jany Mastíkové, hlavní architektky studia LOXIA, je projednávání projektu dlouhý proces, který od prvního návrhu až po jeho realizaci může trvat i několik let. „V současné době se realizují projekty navržené před deseti lety, kdy nás vysoké teploty ještě vůbec netrápily,“vysvětluje. „Drobné prvky, napomáhající ochlazení budov a jejich obyvatel, se mohou přidat dodatečně, ale svým účinkem se nevyrovnají cíleným řešením od počátku zapracovaným do projektu,“naznačuje Mastíková.

Stavby, které jsou šetrné k životnímu prostředí se poznají podle mnoha certifikátů. Těmi nejrozšířenějšími u nás jsou BREEAM a LEED. Kritéria hodnocení jsou přísná a vztahují se na použité materiály, dopravní dostupnost stavby či energetickou náročnost. Mnoho z oceněných budov můžete potkat běžně v Praze, jsou jimi například rezidence Modřanka. „Pozitivní je, že navzdory sporům provázejících téma změny klimatu od sociálních médií, přes neziskové organizace až po nejvyšší patra světové politiky, stále přibývá zadavatelů, kteří od počátku s eliminací dopadů na lokální i globální klima u svých projektů pracují,“shrnuje Jana Mastíková z LOXIA, jejíž rozestavěná další etapa projektu Rezidence Čámovka je další projekt, který aspiruje na získání certifikátu.

Architektonické studio LOXIA propojuje vášeň pro architekturu, kreativitu, zkušenosti a cit pro veřejný prostor s potřebami klientů již téměř 25 let. Sehraný tým architektů a stavebních inženýrů provází stavby od první skici na papíře až po finální realizaci. Architektonické studio LOXIA je specialistou a největším projektantem bytových domů v České republice s více než 10 000 zrealizovanými bytovými jednotkami. Umí toho však mnohem více, v portfoliu má také obchodní centra, administrativní budovy i továrny. Pražský ateliér založil v roce 1995 Ing. arch. Milan Veselý a jeho hlavní architektkou je Ing. arch. Jana Mastíková.

Mezi další významné projekty studia LOXIA patří například zakřivené sídlo KPMG, které stojí v blízkosti hotelu Hilton v pražském Karlíně. Ze studia pocházejí také rezidenční komplexy SUOMI Hloubětín, nebo obytné soubory Kajetánka v pražském Břevnově či rezidence Chateau Troja. Architektonicky nápaditá a hravá je i revitalizace areálu bývalé Tesly (opět v Hloubětíně) či budova nové radnice Prahy 12.

Napsat komentář

eighteen − two =


Koupit předplatné