Umění v továrně


Zatímco o osudu unikátního Libeňského mostu se ještě diskutuje, v jeho předpolí panuje čilý stavební ruch. V území, do značné míry definovaném objekty Josefa Pleskota, vznikl nový administrativní komplex, který v sobě integruje mimo jiné i historickou tovární halu a prvky současného umění.

Nový kancelářský blok Palmovka III. a IV. v Libni

Místo: Praha 8-Libeň
Investor: Metrostav Development
Autoři: Jan Aulík, Jakub Fišer, Leoš Horák
Spolupráce: Alena Sedláková, Petra Skalická, Lucie Chroustová, Jakub Hemzal, Monika Čížková, Jan Bárta
Generální dodavatel: Metrostav divize 3
Projekt: 2012
Realizace: 2018
Foto: Jan Slavík / AI photography,

Autorská zráva

Nové kancelářské budovy nejsou u nás zvlášť oblíbeným druhem typologie u laické, ale ani u odborné veřejnosti a nic na tom nemění ani argumentace, že se mimo jiné jedná o náhradu pracovních příležitostí z bývalých průmyslových čtvrtí, jako byly například Smíchov, Vysočany a je i Libeň. Kancelářské budovy ale při splnění určitých urbanistických předpokladů mohou být normálním městotvorným prvkem s městským parterem a některé z nich je v budoucnosti poměrně jednoduché změnit v bytové a další funkce.

Urbanistický koncept námi navržené zástavby navazuje na předchozí práci architekta Josefa Pleskota, na stávající kancelářské budovy Palmovka I. a II. a také na jeho Urbanistickou studii Libně z roku 2010. To, co bylo pro naši práci z této Urbanistické studie podstatné, bylo především chápání této části Libně s její historií židovské čtvrti jako specificky prostupného území bez rigidního blokového schématu.

Zakázka získaná na základě architektonické soutěže pořádané společností Metrostav Development byla pro nás mimořádnou příležitostí v několika rovinách. V urbanistické rovině to byla možnost aktuálně vyjádřit městský blok, redefinovat jeho charakter pro konkrétní prostředí a funkci. Současně také zapojit do prostorových vztahů navrženého bloku i historickou výrobní halu, technickou kulturní památku. V architektonické rovině to byla příležitost navrátit do budov umělecká díla tvořená už jako jejich součást, tak jak to bylo v historii běžné.

Blokové schéma zástavby obecně nenahraditelné pro definování srozumitelného veřejného prostoru a spolupůsobení jednotlivých domů jsme přizpůsobili specifické situaci dvou kancelářských budov tvořících s konverzí staré výrobní haly strukturu jasně prostorově vymezenou do ulice Voctářovy i k Libeňskému mostu, ale pro veřejnost průchozí přes široké pobytové schody a malou piazzetu směrem k Libeňskému přístavu. Všechny tři objekty jsou do sebe zaklíněné s malými mezerami, spárami mezi nimi a tvoří „porézní blok“, prostupný blok.

Historická výrobní hala byla od počátku uvažovaná jako trvalá součást navrženého bloku, v průběhu projektu byla pro svoje unikátní dřevěné sbíjené vazníky na rozpon necelých 21 metrů zapsána jako technická kulturní památka, což ještě zesílilo její význam v celé struktuře a důraz na její památkově korektní obnovu i funkční využití. V části haly je navržena veřejně přístupná restaurace, ve zbývající části je připravena pro výstavní účely.

Součástí obou kancelářských budov jsou i dvě umělecká díla umístěná v jejich veřejně přístupných částech.

V budově III. je umělecké dílo umístěné v prosklené hale, spojujícím článku mezi vlastní budovou a historickou halou. Tato hala je integrujícím článkem celého bloku a má celou řadu funkcí. Je v ní lobby, vstup do restaurace, bezbariérové propojení s úrovní Libeňského mostu a kavárnou i průchod z piazzety k ulici Vojenově. Umělecké dílo je přibližně tři metry vysoká skulptura s názvem Průnik od Jana Poupěte odkazující na průmyslovou minulost místa s Libeňskými doky, naznačuje pomyslnou osu mezi Libeňským přístavem a historickým centrem Libně.

V budově IV. umělecké dílo představuje rozsáhlá nástěnná malba Vodopád od Patrika Hábla v prostoru eskalátorového koridoru spojujícího ulici Voctářovu s výtvarně řešeným centrálním atriem, v jehož nejnižším podlaží je lobby objektu IV. a propojení na Libeňský most.

Budova III. má sedm nadzemních podlaží a podlažní plochu 11 270 m2, budova IV. také sedm nadzemních podlaží a podlažní plochu 12 400 m2. Historická jednopodlažní hala má v části restaurace plochu 640 m2 (vč. jejího zázemí), ve výstavní pak plochu 850 m2.

Průnik

Místo: Palmovka Park III, Praha 8
Investor: Metrostav Development
Autor: Jan Poupě
Konstrukce: kompozitní materiál (polymerační sádra Acrylic One), beton (Sika Monotop 410 N), jeklové profily + komaxit černá mat, akrylová barva míchaná – bílá tlumená černou a žlutou (základ: Golden: Titanium white), ocel, nerez

Explikace

Význam sochy pro komplex Palmovka Park lze chápat ve třech ideových oblastech. První – v jeho souvislostech architektonicko-urbanistických, druhé – v souvislosti se zadavatelem a třetí – v kontextu autorovy práce.

Objekt je svým umístěním úzce spojen s urbanistickým řešením dané oblasti a komplexu budov. Představíme-li si přímku, procházející středem centrální křižovatky na Palmovce a prvním i druhým prostranstvím mezi objekty Palmovka Park 3 a 4, tak tato přímka bude pronikat i středem sochy. Socha tak dotváří celou architektonicko-urbanistickou situaci a je jádrem komplexu. Tvarosloví sochy v sobě odráží i prvky charakteristické pro oblast, můžeme nalézt vizuální souvislost s kruhovým oknem ve štítu budovy komerční banky, které je na dohled, nebo s tvarem známého plynojemu. Kulatý tvar je také výtvarným protikladem pravoúhlému tvarosloví budovy. Podoba sochy a použití materiálů vychází z jejího bezprostředního okolí. Svařovaná konstrukce a betonový povrch odráží korpus prostoru, v němž je socha umístěna.

Vizuální podoba sochy je inspirována industriálními prvky a postupy. Můžeme nalézt masivní výztuže, vzpěry, hrubé strojně nanášené povrchy a přiznané šrouby. Celkový dojem vyvolává iluzi, že se nejedná o nové dílo, ale že se jedná o součást čehosi komplexnějšího, například součástku technické stavby, která dříve plnila funkci, ale nyní je pietně deponována, nyní je vystavena, aby připomínala industriální minulost.

Za signifikantní stavbu společnosti Metrostav považuji především inženýrskou síť metra. Chápu ji jako nepostradatelnou součást infra¬struktury, jež „propojuje místa“. Socha toto „propojení dvou míst“ zpracovává symbolickou geometrickou řečí. Představme si dvě duté sféry, jež se lehce protnou, v místě průniku vznikne otvor. Tento výklad nejlépe charakterizuje tvar sochy. Na soše vnitřky sfér symbolizují ideální bílá čistá místa a ostatní plochy jsou přesným protikladem a kontrastem – hrubé, technické – inspirované prostředím spojovacích tunelů, zpracované obdobnou technologií stříkaného betonu.

V širším pohledu na mou tvorbu řadím dílo mezi práce tematizující smyslové vnímání. Tvar díla je inspirován objektivem fotoaparátu či lidským okem samotným. Místem, kde dochází k průniku světla, tedy setkáním světa vnějšího a vnitřního. Odkazuje ke vztahu pozorovatele a pozorovaného, ve smyslu, že pozorovatel formuje obraz reality projekcí vlastní zkušenosti, a tím upozaďuje realitu. Symetrie sochy pak paradoxně relativizuje pevné umístění obou zúčastněných stran a vytváří prostor zdánlivé nejistoty, která možná více odpovídá pravdivému poměru k „realitě“.

Realizace

Základním konstrukčním prvkem je vnitřní ocelová konstrukce a vnější ocelový rám. Nejprve byly vytvořeny dva pláště vrchlíků lami¬nováním polymerační sádry Acrylic One na kopyto. Pro zvýšení pevnosti bylo přidáno několik vrstev skelné tkaniny. Polymerační sádra slouží jako náhrada laminátu. Vnitřní konstrukce je vyřezána na laseru z 3 mm silného ocelového plátu. Tato konstrukce byla následně svařena a zalaminována na zadní stranu plášťů vrchlíků. Poté byl proveden strojní nástřik betonem Sika Monotop 410 N. V poslední fázi byl objekt po částech přenesen na místo osazení a upevněn do vnějšího nosného rámu. Po sešroubování (šrouby M10 nerez) byl umístěn středový nerezový kruh a zatmeleny spáry segmentů. Nakonec byl proveden polotransparentní nástřik akrylovou, vodou ředitelnou barvou.

 

Napsat komentář