Artificiální přirozenost


Navzdory tomu, že nebřenické golfové hřiště je vsazeno mezi lesy, louky a vodní plochy, byl od počátku projektu kladen důraz i na vytvoření kvalitní krajinné vegetace. Ta se sestává z výsadeb stromů různých velikostí, keřů a osevu více typů trav i v kombinaci s bylinami.

Místo: Nebřenice
Investor: Arendon Development Company, a.s.
Autoři: krajinářská architektura, krajinná ekologie – Štěpánka Šmídová, Martin Bosák, Linda Duchovná – Šmídová Landscape Architects; vodohospodářské řešení – Lukáš Valečka, Martin Valečka – MV Projekt, s.r.o.; golfové hřiště – Kyle Phillips Golf Course Design
Dodavatelé: rybníky – HYDRO&KOV s.r.o.; zahradnické práce – Garpen zahradnická s.r.o; golfové hřiště – Engelmann Czech s.r.o.
Projekt: 2013 – dosud
Realizace: 2014 – dosud
Foto: Michal Cetkovský

AUTORSKÁ ZPRÁVA

Výsadby dřevin

Při návrhu zeleně na golfovém hřišti bylo použito výhradně domácích rostlinných druhů a zároveň tzv. stanovištně vhodných. To znamená, že druhová skladba vyhovuje svými nároky půdními, hydrickými a klimatickými danému místu. V této dané oblasti Středočeského kraje se jedná o porosty dubohabřin, kde kosterními dřevinami bývají duby, habry, javory a lípy. Tyto jsou pak doplněny mnoha dalšími druhy dřevin.

Pro kompozici byla důležitá přirozenost nově vytvářených porostů a vyvarování se uměle vypadajícím výsadbám. Stromy jsou tedy nepravidelně rozptýlené. V takové podobě mají i vzhledově napodobovat tzv. remízy v krajině, které člení kulturní půdu a vytváří přírodní enklávy a rozhraní pro živočichy. Takto koncipované porosty tvoří mozaiku zdejší vzrostlé zeleně a pohledově oddělují jednotlivé jamky (dráhy) golfového hřiště. Celé hřiště tak spolu s pestrou škálou okolních ploch tvoří střídání travnatých ploch, luk, křovin, vzrostlé zeleně a do toho všeho se začleňují i vodní plochy a lesy.

Dřeviny se však uplatňují i jako solitéry, které ve většině případů označují z dálky místa, jako jsou jamkoviště či křižovatky cest, nebo jen vytváří kulisu v podobě řídké skupiny stromů. Mezi dřeviny náleží i keře, a ty jsou ve velkém množství vysazeny do přírodnějších ploch anebo k okrajům lesních porostů. Výsadby tvoří i navržené plochy územního systému ekologické stability, resp. jeho tzv. biokoridory, které areálem procházejí.

Celkem bude do prostoru golfového hřiště postupně vysazeno přes šestnáct set dřevin ve třiceti pěti druzích. Použito bude celkem sedm velikostí rostlinného materiálu: keře 60 – 80, stromky výšky 125 – 150 a výpěstky vzrostlých stromů od obvodu kmene 10 – 12 až po 30 – 35 cm.

Travobylinné osevy

Pojem „travobylinný“ je použit z důvodu, že bylo navrženo více typů osevu. Intenzivně udržované hrací plochy jsou tvořeny z osiv výhradně travních, zatímco ve směru od hrací osy k okraji drah navazují porosty i s příměsí bylin, které těmto travnatým plochám dodávají i kvetoucí aspekt. Zároveň se tyto plochy sečou méně a vytvářejí přívětivější útočiště a úkryt pro živočichy uprostřed areálu hřiště. Za zmínění stojí, že v dnešní době převládá při osévání takto rozsáhlých ploch technologie hydroosevu. Ten umožňuje relativně rychlé a rovnoměrné osetí ploch. Směs takto aplikované suspenze obsahuje komponenty, díky kterým osivo dokáže ulpět i na extrémních svazích (zde např. hrany bankrů) a spolu s hnojivem ulehčuje rychlé vzejití semene.

Lesy

Pro zdejší lesy je typický hospodářský typ lesů, tedy spíše jednodruhové, tzv. monokulturní porosty, většinou ze smrku ztepilého. Jsou zde však i porosty blízké stanovištně vhodnějšímu typu lesa, zde ve Středočeském kraji tzv. dubohabřinám. To jsou lesní porosty s dominantním habrem, dubem, dále s příměsí lípy, javoru apod. Právě k takové podobě je snaha směřovat i zdejší nebřenické lesy. Neboť takové lesy jsou obecně stabilnější ke klimatu, aktuálním suchům, ale i škůdcům. Listnaté vícedruhové lesy sem správně patří a pouze hospodářský zájem přeměnil lesy na jehličnaté.

Zalesňování

Právě nově založené lesní plochy představují značnou část zeleně i spolu se zelení na golfovém hřišti. Okrajové, ale i vnitroareálové nové plochy lesů představují zejména kompenzaci danou územním plánem. Kompenzaci za některé části dosavadních lesů, které na vybraných místech ustoupily golfovému hřišti. Tyto úbytky byly více než ve dvojnásobku nahrazeny plochami s novými výsadbami (okolo 7 ha). Jsou rozmístěny vesměs okolo celého areálu a jejich podoba je dána výsadbou vzrostlých stromů, tedy výsadbou neobvyklou v lesnické praxi. Běžně jsou lesy zakládány malými sazenicemi. Nicméně požadavkem pro golfové hřiště bylo vytvořit již rozvinutou kulisu zeleně, a proto se přistoupilo k použití větších stromů. Tyto jsou zároveň lokálně doplněny i menšími stromky a na okrajích keři, které budou v budoucnu tvořit tzv. ekotony – rozhraní podmiňující relativně vyšší biodiverzitu danou přechodem mezi různými biotopy. Druhová skladba zalesnění vycházela ze zmíněné skladby dubohrabrových lesů a ta byla použita i pro zeleň samotného golfového hřiště. Celek má tedy tvořit příbuzné porosty, které jsou v prostoru hřiště pouze řidší. Na lesních pozemcích jsou však tyto výsadby hustší a velké stromy mají zpravidla rozestupy mezi sebou 5 – 7 m. Nicméně při realizaci bylo zadáním, aby stromy nebyly v pravidelných sponech a řadách. Snahou bylo potlačit pohledovou umělost zakládaného porostu.

Celkem bude vysazeno na místních lesních pozemcích okolo čtrnácti set stromů. Obdobně jako na sadových úpravách golfového hřiště jsou dřeviny chráněny proti korní spále bílým nátěrem a před okusem zvěří speciálním svrchním nátěrem. Obojí umožňuje zachovat vzdušné podmínky pro kmeny a nemusí být realizovány oplocenky okolo kmenů, nebo okolo celých vysazených ploch.

Vodní a mokřadní prvky

Díky územní rozmanitosti a rozsahu projektu Oaks Prague se zde uplatňují různé vodní biotopy i technická díla hospodařící s vodou. Na tyto je pak vázána značná část fauny i flóry. Některé z těchto krajinných prvků jsou zde charakteristické vysokou biodiverzitou. Vesměs všechna z těchto děl byla v rámci projektu revitalizována nebo zcela nově zbudována.

Rybníky

V Nebřenicích se nacházejí čtyři rybníky: lesní, zámecký a dva v dolní části údolí. Jelikož zde není praktikován chov ryb, jedná se přesněji řečeno o vodní nádrže. Všechny nádrže byly v průběhu let 2013–2015 postupně rekonstruovány, přičemž byla nově zbudována jejich technická vybavenost (výpustní zařízení, přelivy, odtoková koryta) a zejména realizovány rozsáhlé litorální, neboli mělčinové plochy. Na tyto mělčiny pak bylo cíleně vysazováno velké množství mokřadních rostlin ve vícedruhových společenstvech. Rostliny však byly vysazovány nejen do mělčin, ale i do tzv. hlubokých zón, např. stulíky se vzplývavými listy a kořenící u dna a dále zcela ponořené růžkatce. Výrazný kvetoucí efekt vytvářejí koncem jara dominantní porosty kosatce žlutého. Druhová skladba se dále skládá zejména z orobinců, skřípiny lesní, zevarů a kypreje vrbice. Lesní rybník je v podstatě nebeskou vodní nádrží, závislou jen na občasných přítocích v podobě drobných lesních stružek. Nicméně si stále v průběhu roku ponechává stálou hladinu. Pro tuto nádrž jsou příznačné stinné podmínky. Zámecký rybník je největší zdejší nádrží a je sycen Chomutovickým potokem. Jedná se o výrazný krajinotvorný prvek areálu. Dvě nádrže ve spodní části údolí tvoří jakousi dvounádrž, oddělenou od sebe hrází. Zdejší mělčiny bývají na jaře masivně obývány žábami, které se v tuto dobu výrazně akusticky hlásí o svá práva. Rovněž se jedná o významný krajinářský prvek, kterým kulminuje pohled skrze celé údolí ve směru od zámku.

Tůně

Tůně jsou důležitou součástí tzv. kompenzačních opatření projektu, kterými se nahrazují určité újmy v krajině způsobené zdejší výstavbou. Realizovány jsou zejména tzv. neprůtočné tůně. Tedy uměle vyhloubené menší nádrže (v jednotlivých plochách cca 15–40 m2) bez přítoku, ve vlhkých polohách s mělkou hladinou spodní vody. Většina těchto tůní bývá přes celý rok s vodní plochou, pouze při extrémním suchu dočasně vysychají. Tůně patří mezi mokřadní biotopy s největší biodiverzitou. Po jejich realizaci jsou nechány k samovolnému zarůstání, bez iniciování jakékoli výsadby rostlin. Mokřadní rostliny spolehlivě obsadí biotop do jedné vegetační sezóny. Pro udržení správné funkčnosti tůní probíhá v jejich okolí několikrát ročně seč a redukce náletových dřevin, aby se eliminoval proces tzv. zazemňování tůně.

Biofiltry

V částech areálu golfového hřiště, kde jsou povrchové a průsakové drenáže svedeny do malých vodních toků, jsou navrženy biotechnologické denitrifikační reaktory, stručně označené jako biofiltry. Tyto prvky slouží k odbourávání přebytečných živin, které by jinak zatěžovaly navazující vodní biotopy (potok, rybníky, nivy apod.). Jedná se vesměs o technickou stavbu zahrnující různé sedimentační jímky, potrubní systémy, revizní šachtice a hydroizolace. Nicméně obsypem štěrku a substráty a následně osázením mokřadními rostlinami a osetím travním semenem jsou ve finále tyto stavby pohledově zcela skryty, a naopak se po určitém čase plně zapojí do přírodního prostředí. V celém areálu Oaks Prague se nachází deset takovýchto zařízení, která fungují bez jakýchkoli dalších energií, tedy pouze díky gravitaci (spádu). Jejich údržba spočívá v občasné kontrole sedimentačních šachet a v řádu desítek let v případné výměně některých plnicích substrátů v jejich ložích.

Vlhké porosty

Vlhké luční porosty navazují na vodní nádrže, tůně a vodoteče. Nejcennější dosavadní plochy tohoto typu byly při stavbě záměru chráněny speciálním řešením jamkovišť a odpališť, která byla od okolního půdního prostředí izolována. Lokálně byla na nových plochách navržena osiva s vlhlkomilnou skladbou rostlin. Nicméně návrh rozsahu ploch s takovýmito osivy je založen na předpokladu určitých rozdílů ve vlhkostních půdních podmínkách oproti okolním průměrným plochám. Nicméně po delší době a zapojení porostů si příroda sama poradí a „umístí“ vhodné rostlinné druhy na patřičná místa dle svého uvážení – v tom je její síla, se kterou se počítá.

Fauna

Projekt Oaks Prague zahrnuje relativně pestrý kus krajiny, který představuje jakousi oázu v okolní zemědělské krajině, která v posledních letech navíc ustupuje průmyslovým areálům podél dopravní tepny Praha – Brno. Tato oáza zahrnuje plochy lesů, roklin, vod, luk a lužních porostů. Vše se mísí v areálu Oaks Prague.
Pestrá mozaika krajinných prvků, neboli biotopů, je domovem nejrůznějších živočišných druhů. Přestože se většina stanovišť řadí mezi plochy bývalé orné půdy a porosty hospodářských lesů, za hodnotná lze zařadit přírodní stanoviště jako stojaté vody, lesní lemy, fragmenty luk a stromové aleje starých stromů. Z hlediska druhové skladby živočichů se jedná víceméně o běžné druhy, ale zároveň i druhy vzácnější. V rámci biologických průzkumů, které byly provedeny v minulosti před realizací tohoto dlouhodobého projektu, bylo zjištěno velké množství zástupců zejména z řad obojživelníků, plazů a ptáků. Tyto druhy jsou vázány na biologicky významnější stanoviště, která jsou v průběhu projektu chráněna, dále rozvíjena nebo alespoň nahrazována. Následující popisy dávají přehled o takovýchto biotopech, které byly již zrealizovány, nebo jsou v přípravě a jsou určeny k podpoře či zachování životních podmínek pro nejrůznější živočichy.

Tůně a rybníky

Biotopy s elementem vody vždy přitahují pestrou škálu živočichů i rostlin. Dosud byla vybudována necelá desítka tzv. neprůtočných tůní, v plochách s vyšší hladinou podzemní vody. Na tato stanoviště spolu s mělčinami čtyř revitalizovaných rybníků jsou bezesporu vázány obojživelníci, především žáby. V těchto podmínkách je potvrzen hojný výskyt skokana zeleného, skokana hnědého, dále ropuchy obecné. Na vhodných rozmnožovacích stanovištích se mezi jarem a létem projevují zejména nezaměnitelně akusticky a zanedlouho pak v podobě ohromného množství pulců. Jedním z nejzajímavějších druhů je zde i čolek obecný. Všechna stanoviště, na kterých se v době průzkumů nacházel, byla zachována. Z plazů, vyskytující se v blízkosti vod, zde byla potvrzena užovka obojková.

Remízy, louky a háje

Golfové hřiště nepředstavuje jen intenzivně udržované plochy trávníků. Jsou to i formace bohatě strukturované zeleně, tedy porosty stromů a keřů v plochách pestřejších travobylinných společenství. Tyto plochy se vyskytují po stranách jednotlivých hracích ploch a předpokládá se u nich extenzivní péče. Tedy taková, která umožní rozvoj bioty bez častého narušování kosením apod. Tyto enklávy „divočejší“ zeleně jsou místy doplněny i prvky, jako jsou kamenné zídky. Tato stanoviště mají nabízet bohatá úkrytová a výhřevná místa, např. pro ještěrku obecnou. K zídkám jsou situována také tzv. broukoviště. Jedná se o dřevní zbytky či kusy špalků, sestavených na výšku a zakopaných zčásti do půdy. Ty svou postupně rozkládající se dřevní hmotou poskytují útočiště pro mnoho druhů hmyzu i drobných savců. Jakékoli prvky, zvlňující terén nebo poskytující více možností k úkrytu, napomáhají obecně vyšší biodiverzitě, tedy druhovému bohatství daného místa. Přestože v tomto území pobývají většinou běžné druhy ptactva vázané na kulturní krajinu, byly zde potvrzeny i ty významnější, náležející dokonce mezi druhy ohrožené a silně ohrožené. Tyto zákonem chráněné druhy sem zalétávají nebo v menší početnosti dokonce hnízdí. Jedná se o čápa bílého, rorýse obecného a krkavce velkého. V menší početnosti zde hnízdí křepelka polní, krahujec obecný a ťuhýk obecný.

Napsat komentář