Pionýři zelené architektury: Kulturní dům Cristal


Česká „zelená architektura“ má mnohem hlubší kořeny, než by se mohlo zdát. Kulturní dům Cristal a jeho nerealizovaný experimentální modul – experimentální dům v Ondřejově – položily základy české udržitelné architektury v dobách, kdy tento trend byl na celém světě pouze v plenkách.

Kulturní dům v politickém kabátě 

Karel Hubáček se v rámci SIALu obrátil na Emila Přikryla a na mě se dvěma úkoly do České Lípy. Emil Přikryl dostal zadání vytvořit obchodní dům, já dostal úkol navrhnout kulturní dům. Vzhledem k okolnostem měl obchodní dům rychlejší spád – na jeho potřebě i podobě se odpovědní shodli daleko snáz, kulturní dům se rodil složitěji.

Všechny kulturní domy v té době byly primárně stavěny pro potřeby sjezdů okresních výborů KSČ. Zadání znělo vytvořit sál s rovnou podlahou pro pořádání zasedání sjezdu okresního výboru – v České Lípě byl původní požadavek pro 1 000 lidí sedících u stolu. Počítalo se s občerstvením, čemuž odpovídal požadavek na zřízení kuchyňského provozu či přípravny. Další podmínkou bylo vytvořit separovaný prostor pro politbyro s předsednictvem v oddělené, poradní místnosti. Takto definované požadavky v zásadě vytyčily celý dům ještě dříve, než se úkolu zhostil architekt.

Naší ambicí bylo vytvořit prostor, kde by společenské a politické akce byly v rovnováze s kulturním životem města. Takže nakonec se složitým řízením povedlo dosáhnout, že dům měl vedle velkého sálu i menší sál se stoupající podlahou. Kapacita velkého se sálu zredukovala, aby měla celá stavba odpovídající proporce.

Genius loci klášterní zahrady

Kulturní dům se dvěma sály bylo potřeba osadit v místě daném územním plánem: v patě terénního zlomu mezi zahradou augustiniánského kláštera a údolní nivou Ploučnice. Výškový rozdíl byl asi 8 nebo 9 metrů a umístění novostavby na pozemek bylo předmětem dlouhého uvažování. Zejména při zachování respektu k budově kláštera. Nakonec jsme různými složitými cestami dospěli k výslednému „placatému“ tvaru budovy, která měla podle očekávání fungovat jako jakási podnož ke hmotě kláštera.

Řešení navíc nabízelo možnost nebo nutnost upravit klášterní zahradu. Ta dle našeho návrhu přechází na střechu kulturního domu, a umožňuje vnik kulturního komplexu: na severu tvořený klášterem, který tenkrát i dnes slouží místnímu muzeu, na jižní straně objektem kulturního domu. V původním plánu bylo iniciovat vznik „kulturního okrsku“, dvě stavby by se dělily o zahradu a vzájemně by koexistovaly.

Udržitelná archeologie

V roce 1976 jsme spolu s přáteli zde v Liberci na Jedlové pořádali happening s názvem Letní škola architektury. Záměr byl spíše recesistický, nicméně v rámci setkání přátel proběhly i přednášky několika zúčastněných. Jedním z lektorů byl mladý inženýr – vzduchotechnik, který se právě vrátil z Dánska z dvouleté stáže. Zaníceně vyprávěl o domě s nulovou energií v Kodani a vysvětloval principy fungování. Pro nás to byla naprostá novinka: využití sluneční energie, a navíc potenciální hospodaření s takto generovanou energií…

Zrodila se myšlenka

Rychle jsme pochopili, že náš koncepčně a hmotově navržený dům dokonale splňuje principy dobové ekologické architektury! Aniž bychom při tvorbě koncepce měli potřebné informace a zacílení. Dům je zasazen do země, má minimum oken, šikmou jižní fasádu… Ve spolupráci s přáteli v oboru (stavař, vzduchotechnik, projektant sanity) jsme se snažili za každou cenu zrealizovat dům, jenž by vycházel z těchto moderních principů. Kulturní dům se jevil jako velká výzva. Snažili jsme se zorientovat v problematice a experimentovali jsme na fyzických modelech různých kolektorových systémů a rekuperátorů tepla, které jsme amatérsky vyráběli a snažili jsme se je měřit.

Odbočka Ondřejov 

Bylo čím dál jasnější, že se nám nedostává potřebných informací. Proto jsme zajásali, když se objevila možnost zprostředkovná Karlem Hubáčkem – navrhnout experimentální dům pro Astronomický ústav ČSAV v Ondřejově. Za podpory docenta Klečka, známé postavy historie solárnictví v Čechách, jsme dostali možnost vyprojektovat a zrealizovat experimentální dům, kde by bylo možné ověřit navržené moduly v praxi.

Dům měl mít dvě identické místnosti, jedna měla sloužit jako pracovna pro dvě osoby a druhá měla sloužit pro umístění potřebného zařízení. Jedna místnost měla teplovzdušný kolektor osazený v jižní stěně a za systém akumulace tepla do štěrkových zásobníků. V centru dispozice měla vzniknout topná teplovzdušná stěna, pomocí níž bylo možné dále rozvádět ohřátý vzduch z aktivního solárního systému. Jedna část domu byla pasivní, druhá aktivní. Obě měly být stejně velké, kvůli potřebám referenční stavby byly i teplosběrné plochy navrženy téměř stejně velké, aby bylo možné porovnat oba systémy. Dům měl umožnit nasávání větracího vzduchu skrz zemní výměník, byl opatřen malou instalací pro ohřev TUV a celá stavba měla podléhat důkladnému měření. Bohužel se – i když již byly i fyzicky zhotoveny důležité součástky projektu – na základě politického rozhodnutí tehdejšího vedení Akademie věd nezrealizoval.

Realizace kulturního domu

Stavba byla projektovaná ve čtyřech konstrukčních soustavách pro čtyři vyšší dodavatele. Nakonec podnik Armabeton schválil variantu, kterou jsme podporovali od začátku: monolitická stavba, jejíž realizací byla pověřena společnost Pozemní stavby Česká Lípa.

Se stavbou se začalo v roce 1984, kolaudace byla na podzim roku 1990. Je důležité připomenout, že dům neměl žádný statut experimentu. Všechny technologie byly projektovány načerno, bez vědomí zadavatele i schvalovatele, na zodpovědnost projektanta – tedy moji. Investor kladl důraz hlavně na dodržení investičních nákladů – v té době nikterak závratných 36 milionů korun (odpovídá dnes asi 360 milionům korun). Je třeba zmínit, že dům měl už tehdy kvalitní okna s trojitým zasklením a o něco tlustší tepelnou izolaci – 10 cm polystyrenu ve stěnách a 15 cm ve střeše.

Širší kontext

Základní architektonické a stavebnětechnické uspořádání budovy vychází z jejího začlenění do kontextu zahrady přilehlého augustiniánského kláštera (dnes Vlastivědné muzeum). Klášterní zahrada plynule přechází na střechu kulturního domu a vztah obou objektů – starého a nového – je založen na vzájemném doplňování. Budova je koncipována jako plochý kompaktní objekt, který kromě vlastních funkcí kulturního domu nabízí i propojení zahrady s městem a otevírá možnost vytvoření jeho kulturního centra, zahrnujícího jak kulturní dům, tak i klášter s loretou a zahradou. Zahrada, v centru města ojedinělá kultivovaná parková plocha, by přitom měla hrát zásadní roli.

Energetický koncept

Tepelnětechnická koncepce budovy pochází z druhé poloviny sedmdesátých let a byla ve světě tehdy zcela unikátní. Využívala tvar domu, jeho zasazení do terénu, na tehdejší dobu nadstandardně dobře izolované fasády i malé množství oken a prosklených ploch s trojitým zasklením. Realizované stavební provedení obsahovalo dále provětrávanou jižní fasádu s funkcí vzduchového kolektoru tepla, spojenou vzduchotechnickými systémy se stavebně provedeným zemním výměníkem tepla a chladu pod budovou. Provedena byla i rekuperace tepla z větracího vzduchu hlavních prostor domu.

High-tech na koleně

Fasáda s teplovzdušným solárním kolektorem byla vytvořena ad hoc – netvořily ji továrně vyráběné kolektory. Má dokonce výklopné díly, které umožňují čištění a údržbu uvnitř kolektoru či případnou výměnu porouchaných teplostěnných desek zhotovených z černého opaktního skla. Bohužel její díly, zčásti i kvůli skutečnosti, že není v provozu, částečně popraskaly – při nečinnosti se extrémně přehřívají.

Experiment v praxi

Fasáda žel nikdy v provozu nebyla. Nicméně dodnes velmi dobře funguje zemní výměník tepla. Donedávna v budově nebyla žádná klimatizace – až před pár lety bylo instalováno chlazení pro kino v malém sále. Ukázalo se, že systém byl pro běžného uživatele nepochopitelný, nepřehledný při ovládání. Ovládání technologií bylo ruční – i proto byly veškeré technologie zablokovány a neprovozovány.

Vize, realita, budoucnost

V době, kdy jsme přišli s návrhem Cristalu, se zdálo, že principy jsou jednoduché a jde jen o to, je zrealizovat. Bohužel dům zchátral bez toho, aby byly systémy uvedeny do provozu. Před několika lety nás oslovila tehdejší starostka, která přišla s nápadem zrealizovat místo jednotlivých provozů uvnitř dispozice knihovnu. Bohužel, současné politické vedení je jiného názoru. Dnes je ve foyer vestavěn podivný kosočtvercový útvar. Změnily se kuchyňské provozy, nějakou dobu zde fungovaly herny… Na druhé straně nás těší, že místní lidé dodnes přijímají dům pozitivně.

Mezinárodní kontext

Kulturní dům představoval na svoji dobu významný progres – přinejmenším velikostí. 800 m2 fasády je naprostý unikát. Žel žádný ohlas se nekonal – stavba byla dokončena v roce 1990, kdy měli architekti starost, aby vůbec přežili. Navrhli jsme ještě několik domů na podobném principu, které se rovněž z různých důvodů nerealizovaly: Kežmarská chata do Vysokých Tater, rodinný dům do Liberce a budovu laboratoře stavebního zkušebního ústavu v Tatranské Lomnici. Pro mě se podobná výzva objevila znova v roce 2001, kdy jsem byl pozván, abych navrhl český dům do evropské vesnice v Malmö. Postavili jsme nízkoenergetický dům využívající do jisté míry zmíněné principy, ale mezitím se doba pohnula a všechny naše teze se staly víceméně samozřejmostí. Stavba v Malmö tudíž už není pionýrská: je aplikací uvedených názorů na konkrétní dům.

Napsat komentář