Rozhovor o realizaci obecního úřadu v Ďáblicích


Adam Štěch se setkal s architektem Peterem Lackem ze studia A.LT v jeho břevnovském ateliéru, aby hovořili o nedávno dokončené realizaci obecního úřadu v pražských Ďáblicích.   

Co vás k realizaci radnice přivedlo?  

Oslovil nás architekt Petr Hlaváček, abychom se zúčastnili soutěže. Byla to vybraná soutěž, které se účastnilo pět studií. Měli jsme striktně daný finanční limit, asi kolem 27 milionů korun. Zároveň jsme v rámci soutěže řešili i veřejné prostory kolem stavby. Nakonec z jejich realizace sešlo, především kvůli těsnému rozpočtu.   

Běžně vstupujete do soutěží?  

Ano i ne. Pokud zjistíme, že na to máme momentálně potenciál u nás ve studiu, tak soutěže děláme. Měli jsme v některých i úspěchy, ale nakonec se jen málo projektů dotáhlo do konce. Takže vstupujeme, ale sporadicky. Například když jsme dělali soutěž na školu v Úvalech asi čtyři roky po založení našeho ateliéru, tak jsme na tom strávili několik let práce a nakonec jsme náš návrh ani nerealizovali. Aktuálně jsme tam vyhráli design na knihovnu a už je to dva roky a ani nemáme podepsanou smlouvu. Všechno je to na velmi dlouho a má to hodně úskalí, na která musíte být připraven.     

Jaká rešerše projektu v Ďáblicích předcházela?  

Byl to především výzkum území a poznání obecného záměru o tom, že má na místě vzniknout určité nové městské centrum čtvrti. To byla okolnost, o kterou jsme se hodně zajímali. Byli jsme k tomu trochu skeptičtí, jestli takové ambice mohou být v dané lokalitě naplněné. Na nové centrum měla také navazovat nová budova UMPRUM od Josefa Pleskota, která se tedy nakonec nebude realizovat. Co se realizovat podařilo, je ale celý obytný blok od architekta Petra Hlaváčka a naproti stojí Hergetova cihelna. Nakonec jsme tedy přistoupili na budoucí vizi urbanismu a hledali jsme na ni adekvátní odpověď. Nejvíce jsme se soustředili na danou částku a byli jsme nuceni hledat určitou synergii všech prostor a zohlednit rozpočet.  

Projekt od počátku nezahrnoval pouze funkci radnice. To mi trochu připomíná projekt radnice a městského centra od Alvara Aalta ve Finsku. Tam také navrhl jeden objekt s mnoha funkcemi, který má zásadní sociální a městotvorný přesah.  

Ano, to se nám na tom moc líbilo. Chtěli jsme navrhnout jeden kompaktní objekt pro všechny potřebné funkce. Od počátku jsme vůbec neuvažovali nad stavbou vícepatrové budovy. Chtěli jsme vytvořit jakousi městskou „boudu“ ve velmi jednoduchém uživatelském duchu. V podstatě jsme celý objekt roztáhli do krajů vymezené parcely, a rezignovali tak na budoucí vývoj toho bloku.   

Které funkce tedy byly součástí zadání?  

Součástí projektu byl kromě obecního úřadu také praktický lékař, společenský sál a pošta. Vše jsme museli hodně minimalizovat. Našemu záměru jsme postupně začali říkat „instrument“ místo „monument“ jako klasickou představu radnice. Některé architektonické týmy měly tendence navrhovat stavbu nějakým způsobem monumentální a reprezentativní, což my jsme nechtěli. Přistupovali jsme k tomu naopak. Chtěli jsme navrhnout v podstatě obyčejný dům/blok, který ale nabídne perfektní uživatelský komfort. V rámci toho jsme chtěli ideálně skloubit všechny funkce do jednoho objektu.  

Co ovlivnilo stávající řešení a jak budova prostorově funguje?  

Je to přízemní objekt s průběžnou chodbou přiléhající k přední fasádě. Za ní jsou poté vedle sebe řazené jednotlivé funkce. Začíná to ordinacemi, za nimi se nachází společenský sál s kapacitou 100 lidí se šatnami, následují prostory radnice a na konci je umístěná pošta. Všechny části jsme propojili a dodrželi maximálně stanovenou linii čela směřující k prostranství před budovou. Mezi jednotlivými funkcemi jsou pak vsazená atria, do kterých se otevírají okna jednotlivých provozů. Do dvou průběžných atrií není přístup, abychom nenarušili intimitu provozů. Zaměstnanci ale mají ještě k dispozici dvě další pobytová atria.     

Průběžná chodba, která spojuje všechny funkce, je zajímavým prvkem návrhu. Ale původně měla mít zcela jinou podobu, že?  

Ano, o tom jsme hodně a dlouze diskutovali. Původní návrh počítal s prosklenou fasádou, takže prostor chodby/lobby by byl otevřen směrem ven. Celkově byl prostor sofistikovanější, než je aktuální výsledek. Chtěli jsme navrhnout transparentní budovu, která bude působit velmi lehce. Energeticky by však nebyla tak výhodná a některé další detaily nás přesvědčily v tom, že jsme fasádu zásadně změnili. Nejdříve jsme uvažovali o klasickém zdivu, ale nakonec jsme se rozhodli použít izolační sendvičové panely Kingspan, které se nejčastěji používají na stavbu velkých průmyslových a skladových hal. Ty jsme zkombinovali s dřevěnou konstrukcí, a stavba si tak zachovala svou lehkost, o kterou jsme usilovali od počátku.  

Využití tak specifického průmyslového materiálu na reprezentativní veřejné budově a ještě v kombinaci se dřevem se mi jeví jako skvělý nápad… Už jste to někdy použili?   

Ještě ne, s tímto projektem to byla naše první zkušenost. Je to plechový panel, který má výhodu velmi lehké a rychlé montáže. Dřevěnou konstrukci jsme chtěli nechat odhalenou, takže jsme vsadili na vizuální i stavební jednoduchost. Zároveň jsme díky tomuto řešení výrazně ušetřili. Dokonce dřevo bylo v tomto případě levnější než ocel. V podstatě jsme tak ale po vyhrané soutěži celý projekt relativně hodně změnili. Místo železobetonu a skla jsme použili prefabrikované desky a dřevo. Myslím, že je to dobré řešení, zároveň bylo ovlivněné finanční situací. Snažili jsme se tak minimalizovat náklady. Dispoziční logika budovy ale zůstala úplně stejná. Povedlo se nám realizovat i osázení střechy zeleným substrátem.   

Nakonec byla změna fasády ale velmi výrazná…  

Ano, nejdříve jsme chtěli fasádu ponechat pouze v bílé barvě. Líbilo se nám, že je hodně světlá, přátelská. Nakonec jsme ale zahájili diskuzi o tom, jakým způsobem fasádu oživit, aby nebyla pro širší veřejnost moc neosobní. Grafiku jsme ale nejdříve nechtěli. Kvůli přáním zadavatelů jsme tedy vymysleli fasádu ze tří stran pokrytou výrazným grafickým motivem. První naše návrhy byly takové více „punkové“ a neformální. Nakonec jsme ale spolupracovali s grafickou designérkou Bárou Zachovalovou, která dělala zároveň navigační systém budovy. Použili jsme třpytivý charakter fólie, ze které jsme vytvořili jakousi grafickou mřížku. V noci, když na ní například zasvítí reflektory automobilu, tak se fólie rozzáří. Myslím si, že je to nakonec docela vtipný prvek. Stavba se nestaví na odiv, jen se tak decentně třpytí.      

Popište nám trochu blíže použitou dřevěnou konstrukci.  

Je to relativně netypické řešení, museli jsme splnit dost přísné normy kvůli požáru. Nakonec jsme z toho ale vyšli docela dobře. Ale řadu věcí jsme museli vyvíjet. Dřevěná konstrukce tohoto typu a měřítka se používá velmi zřídka. Sice jsme s tím měli zkušenosti z našich předešlých projektů, ale byly to pouze drobnější rodinné domy. Je to lepená masivní konstrukce z trámů 20 x 20 cm.  

Všechny komponenty byly vyrobeny na CNC a my jsme je pouze smontovali na místě. Velmi dobře to funguje. Myslím si, že je škoda, že se s tímto materiálem u nás tolik nepracuje jako třeba ve Skandinávii. Je to přírodní a velmi sympatický materiál. Na některých místech jsme ale museli ještě použít cihlové výplně. Taková lehká konstrukce má totiž nevýhodu v tom, že dobře neakumuluje. Zároveň je vždy problém s akustikou. Je to v podstatě taková současná variace na hrázděné zdivo, kde se také střídá dřevo a pevná výplň.  

Důležitým motivem vaší stavby je právě lehkost a určitá transparentnost…  

Ano. Na úřadě by jste měl cítit určitou svobodu v neutrálním nastavení. Chtěli jsme to docílit právě lehkostí architektury a její konstrukce. Inspirovali jsme se v tomto ohledu Holandskem a Švýcarskem, kde je současná veřejná architektura mnohem blíže lidem. Nechtěli jsme žádný patos a těžkost.  

Co všechno jste si mohli dovolit v interiéru?  

Interiér jsme začali řešit více až během realizace. I přes určitou nevoli nám nakonec radnice náš záměr akceptovala. Chtěli jsme co nejvíce přiblížit vybavení interiéru samotné konstrukci stavby a jejímu vizuálnímu účinku. Původně tam měl být nastěhován nábytek ze starých prostor radnice. Tomu jsme naštěstí zabránili. Jinak interiér jsme otevřeli co nejvíce světlu a zároveň jsme si hráli s pohledy skrze celou stavbu. To také souvisí s tématem transparentnosti. Skrze atria lze vidět do jiných provozů napříč celým domem. Idea otevřenosti se nám k této typologii moc líbí. Chtěli jsme, aby i úředníci byli vidět při práci. U zaměstnanců se to ale příliš s radostí nesetkalo, tak jsme i v interiéru použili stejný princip grafiky z fasády a členili jím prostor. Nesouhlasili jsme s tím, ale museli jsme nakonec ustoupit. V těchto momentech je mnohem těžší pracovat na takovémto typu projektu. Musíte uspokojit velmi rozmanité potřeby všech, kteří ho používají. Nakonec ale máme docela dobré ohlasy a i úředníci jsou v novém spokojení. 

Projekt hodnotíte tedy dobře?  

Určitě ano. Byla to velká a zdlouhavá práce. Pracovali jsme na projektu šest let. Vše se ale relativně povedlo a stavba funguje. I přesto, že se projekt zásadně vyvíjel a měnil, finální stav je podle mě dobrý.     

Napsat komentář